TROJMEZÍ
Dokumentární film o Hrčavě a okolí. O osudech, které předurčila hranice.
"Keď poviem, že nemám rád Čechov – nemám rád svoju matku. Keď poviem, že
nemám rád Slovákov – nemám rád svojho otca. A keď poviem, že nemám rád
Polákov – tak nemám rád svojho děda."
Sociálně-poetický portrét nejvýchodnější vesnice České republiky. Nacházíme se v Evropské unii, v nejvýchodnějším místě České republiky, na pomezí Česka, Slovenska a Polska. Trojí hranice výrazně ovlivnila jak konkrétní lidské osudy, tak celý historický vývoj okolí.
V oblasti otevřených hranic zůstávají citlivými otázky co je to národnost, jaké
jsou vzájemné vztahy sousedních národů a hranice, jak fyzické, tak vnitřní v lidech samotných.
Stopáž: 59 minut
Technologie výroby: HD s filmovými objektivy
Realizace: v průběhu let 2009-2011
Obec Hrčava se rozkládá v nejvýchodnější části českého Slezska, v klínu sevřeném hranicí s Polskem a Slovenskem. Vznikla na místě obranné šance na slezsko-uherském pomezí, vybudované kolem poloviny 17. století. Od 2. poloviny 18. století byla Hrčava pasekářskou osadou, náležející k obci Javořina (dnešní Polsko). Samostatnou obcí se stala teprve v roce 1927.
Dramaturgické pojetí
Snažili jsme se postihnout genia loci tohoto nejvýchodnějšího místa České republiky. Přestože je Hrčava jednou z nejmenších obcí ve Slezsku, díky své poloze – trojmezí Česka, Polska a Slovenska – má výraznou historii, přesahující zdejší region. Poukazuje na důsledky rozdělení Těšínska mezi Československo a Polsko ve 20. letech 20. století, kdy se silně začala řešit otázka vztahu k národnosti. Oficiální změna národnosti totiž není místními lidmi tak snadno přijímána a je jedním z důvodů česko-polsko-slovenských konfliktů. Obec Hrčava jako místo, kde se kříží tři hraniční pásma, má silnou historii v pašování (alkoholu, tabáku a koní), převádění uprchlíků a za II. světové války úkrytů partyzánů.
V současné době tvoří převážnou část obyvatel starousedlíci. V oblasti je vysoká nezaměstnanost, a to jak v Třinci, tak i ve vzdálenější Ostravě, která nedává mladým lidem příliš na výběr. Nyní jsou samozřejmě hranice zrušeny, pod záštitou Evropské Unie je na jejich místě vystavěn symbolický dřevěný mostek.
Způsob narace
Vícevrstevnatost tématu vybízí dokumentární formu filmu doplnit rovinou mírné stylizace, která by umožnila zachovat autentické kouzlo legend a romantických představ zdejších obyvatel. Způsob snímání na videokameru (formát HD s filmovými objektivy) by je veden pomalejšími, dramaturgicky prokomponovanými záběry s důrazem na výtvarnou stylizaci. Místní život, vyprávění obyvatel, všední dny a svátky by měly mít kontemplativní vizuální charakter.
Film nastiňuje i sociální a další otázky. Nezaměstnanost, touha po investicích do továrny a pracovních míst není regionálně osamoceným tématem. Nezaměstaným „zbojníkům“ chybí nejen pravidelný příjem, ale i hranice a její temné bohatství. Schengenská dohoda a téma hranic jsou na Hrčavě vnímány velmi specificky.
Strukturu filmu tvoří čtyři rámce, čtyři roční období – jaro, léto, podzim, zima. V těchto blocích se prolínají příběhy jednotlivých postav, obyvatel obce, do jejichž osudů a vzpomínek se vplétají témata dějinných zvratů.
Hlavními hrdiny jsou lidé, kteří jsou částečně determinovaní svými společenskými funkcemi. Kostelník, kronikář, učitelka, starosta, hospodský z hospody „U Sikory“, tedy lidé, kteří jsou zástupci „čistého“ výdělku. Vedle nich by se objevují postavy „bezejmenných“ pašeráků a „bezejmenných“ bývalých celníků, kteří se podíleli nejen na střežení hranice, ale i na hladkém obchodu přes zelenou hranici.
Dokumentární film o Hrčavě a okolí. O osudech, které předurčila hranice.
"Keď poviem, že nemám rád Čechov – nemám rád svoju matku. Keď poviem, že
nemám rád Slovákov – nemám rád svojho otca. A keď poviem, že nemám rád
Polákov – tak nemám rád svojho děda."
Sociálně-poetický portrét nejvýchodnější vesnice České republiky. Nacházíme se v Evropské unii, v nejvýchodnějším místě České republiky, na pomezí Česka, Slovenska a Polska. Trojí hranice výrazně ovlivnila jak konkrétní lidské osudy, tak celý historický vývoj okolí.
V oblasti otevřených hranic zůstávají citlivými otázky co je to národnost, jaké
jsou vzájemné vztahy sousedních národů a hranice, jak fyzické, tak vnitřní v lidech samotných.
Stopáž: 59 minut
Technologie výroby: HD s filmovými objektivy
Realizace: v průběhu let 2009-2011
Obec Hrčava se rozkládá v nejvýchodnější části českého Slezska, v klínu sevřeném hranicí s Polskem a Slovenskem. Vznikla na místě obranné šance na slezsko-uherském pomezí, vybudované kolem poloviny 17. století. Od 2. poloviny 18. století byla Hrčava pasekářskou osadou, náležející k obci Javořina (dnešní Polsko). Samostatnou obcí se stala teprve v roce 1927.
Dramaturgické pojetí
Snažili jsme se postihnout genia loci tohoto nejvýchodnějšího místa České republiky. Přestože je Hrčava jednou z nejmenších obcí ve Slezsku, díky své poloze – trojmezí Česka, Polska a Slovenska – má výraznou historii, přesahující zdejší region. Poukazuje na důsledky rozdělení Těšínska mezi Československo a Polsko ve 20. letech 20. století, kdy se silně začala řešit otázka vztahu k národnosti. Oficiální změna národnosti totiž není místními lidmi tak snadno přijímána a je jedním z důvodů česko-polsko-slovenských konfliktů. Obec Hrčava jako místo, kde se kříží tři hraniční pásma, má silnou historii v pašování (alkoholu, tabáku a koní), převádění uprchlíků a za II. světové války úkrytů partyzánů.
V současné době tvoří převážnou část obyvatel starousedlíci. V oblasti je vysoká nezaměstnanost, a to jak v Třinci, tak i ve vzdálenější Ostravě, která nedává mladým lidem příliš na výběr. Nyní jsou samozřejmě hranice zrušeny, pod záštitou Evropské Unie je na jejich místě vystavěn symbolický dřevěný mostek.
Způsob narace
Vícevrstevnatost tématu vybízí dokumentární formu filmu doplnit rovinou mírné stylizace, která by umožnila zachovat autentické kouzlo legend a romantických představ zdejších obyvatel. Způsob snímání na videokameru (formát HD s filmovými objektivy) by je veden pomalejšími, dramaturgicky prokomponovanými záběry s důrazem na výtvarnou stylizaci. Místní život, vyprávění obyvatel, všední dny a svátky by měly mít kontemplativní vizuální charakter.
Film nastiňuje i sociální a další otázky. Nezaměstnanost, touha po investicích do továrny a pracovních míst není regionálně osamoceným tématem. Nezaměstaným „zbojníkům“ chybí nejen pravidelný příjem, ale i hranice a její temné bohatství. Schengenská dohoda a téma hranic jsou na Hrčavě vnímány velmi specificky.
Strukturu filmu tvoří čtyři rámce, čtyři roční období – jaro, léto, podzim, zima. V těchto blocích se prolínají příběhy jednotlivých postav, obyvatel obce, do jejichž osudů a vzpomínek se vplétají témata dějinných zvratů.
Hlavními hrdiny jsou lidé, kteří jsou částečně determinovaní svými společenskými funkcemi. Kostelník, kronikář, učitelka, starosta, hospodský z hospody „U Sikory“, tedy lidé, kteří jsou zástupci „čistého“ výdělku. Vedle nich by se objevují postavy „bezejmenných“ pašeráků a „bezejmenných“ bývalých celníků, kteří se podíleli nejen na střežení hranice, ale i na hladkém obchodu přes zelenou hranici.